Historie

Historie

Orientální tanec je jednou z nejstarších tanečních forem, která je dodnes živá.
Kořeny břišního tance lze hledat již v dobách antiky, i když prameny přinášejí různé informace, kde a kdy tanec vznikl. S největší pravděpodobností ale vznikl v Africe. jako tanec rodiček a byl neodmyslitelnou součástí přípravy na porod.


Raqs sharqi

Tento tanec je v Evropě mylně nazýván břišním tancem, ačkoliv v arabštine jeho název zní „Raqs sharqi“, což znamená tanec východu. Má ale také mnoho dalších názvů,jako např. ve francouzštině se jmenuje „dance du ventre“ nebo–li tanec žaludku, v Řecku je tento tanec znám jako „cifte telli“, v Turecku se nazývá „rakkase“ a v angličtine „Belly Dance“. Jeho smyslem není, tak jak se mnozí Evropané domnívají, svádění mužů. Dnes si ho ženy váží především pro jeho pozitivní účinky na zdraví a krásu. Stále větší počet žen ho tančí nejen pro zábavu, ale především pro jeho příjemné účinky. Orientální tanec je založen na jemných pohybech všech částí těla. Více než ostatní taneční formy umožňuje každé ženě nalézt a vyjádřit svou vlastní osobnost a objevit svou individuální krásu.

Hlavní kolébkou orientálního tance je Egypt, Libanon, Turecko, Sýrie, země severní Afriky, ale také Řecko a dálný východ, např. Indie. V každé zemi má tanec svou charakteristiku a liší se různými způsoby, především v závislosti na kultuře danné země, souvisí i hudba vyznačující se rychlostí a dynamikou.


Původní účel

Orientální tanec byl původně určen pouze ženskému publiku a mužům zcela utajen.Byl mezi arabskými ženami intimní a soukromou záležitostí. Ženy si jej chránily jako drahocený poklad a předávaly z generace na generaci.

Teprve později sloužil pro příjemné zpestření dne žen a samozřejmě i mužů, kterým byl předváděn. Orientální tanec svědčí o respektu, který tehdy měli lidé ke svému tělu.Tělo bylo tehdy vnímáno jako dílo stvoření a zároveň chrám duše.

Dle dávných tradic se břišní tanec tančí naboso, jen tak je možný kontakt s matkou zemí. Tanec je charakteristický plynulými a především smyslnými pohyby, které jsou střídány rytmickým potřásáním boků a paží. Většina pohybů vychází ze středu těla, kdy pevnou osu tvoří páteř, kolem které krouží pánev i hruď. Orientální tanec je ideální pro formování ženského těla s důrazem na břišní svaly, paže a hrudník. Např. u pohybu zvaného „shimmy“ tanečnice vibrují pánví nebo hrudí a zapojují a ovládají pouze jednotlivé svaly tak, aby tanec vypadal ladně a nenuceně. Tanec je charakteristický především svými smyslnými pohyby, které střídá potřásaní paží, hrudníku či boků.

Při tanci se používá několik základních figur, které většinou tvoří základ tance. Figury jsou choreograficky zpracovány tak, aby na sebe plynně navazovaly a tvořily jeden taneční celek. Na rozdíl od západních tanců, které se zaměřují na kroky, při břišním tanci tančí svaly.